Malý TwitterSraz @ Brno

Po dlouhé době jsme se s @Dejv92 a @MeloneGirl domluvili na srazu, že se bude konat v pondělí a jak to tak nějak bude.

Já šel úplně mimo normál spát ve 22:00 (22:40) a měl vstávat před sedmou. V 6:43 mě vzbudil telefonát od Dejva, tak jsem vylezl a šel se podívat na Skype, kde si píšeme pohromadě. Samozřejmě měli obavy, že jsem zaspal. :D

Nějak jsme se nachystali a já vyjel v 7:50 za Sloupu do Blanska a tam přestup na vlak směr Brno.

Cesta byla nudná a docelá krátká, protože Twitter mě trochu bavil.
Dorazil jsem na Hlavní nádraží asi 8:53 a hned šel směrem Vaňkovka. Po cestě na mě už zodpovědně čekal Dejv.

Proběhli jsme skrz Vaňkovku na nádraží na Zvonařce. Čekali jsme na autobus, ze kterého má vystoupit @MeloneGirl. V tom momentě se mě zmocnila panika.
Autobus dojel asi o 10 minut později, dozvěděl jsem se, že je to tam normální.

V momentě kdy vylezla z autobusu jsem v záchvatu zalezl za zeď a po chvilce se nenápadně připlížil.

Všichni jsme se samozřejmě hned poznali a vyšli zase skrz Vaňkovku přes HLN na Čáru a tak to celé začalo.

Že měl Dejv 2 chytrá zrcádka, jedno mi půjčil a začali jsme dělat věci s nedozírnými následky. Checkovat na Foursquare!
Prošli jsme asi 15 ulic Brna, po cestě se zastavili u Kofi Kofi, kde si kolegové doplnili zásobu kofeinu, dál dali asi 9 checků a pauzičku jsme si udělali v parku.
Dejv dal MelounGirl přenosnou nabíječku na mobil protože ona "celou cestu šetřila baterku" přes Twitter a 4sq.

Po chvíli velice záživného sezení jsme se vydali podél Lužánek, nebo tak nějak a tam měl být teoreticky @wUFr, který měl odpolední pauzu na oběd a asi v tom parku jedl trávu.

Nakonec se zjistilo, protože Dejv omylem přehlídl jeden tweet, že milý wUFr v parku není a že ho jen zná, tak pokračovalo další dobrodružství. Celý park jsme obešli snad ze všech stran a pak se nepochopitelným způsobem nějak vrátili. Pravděpodobně na ulici Úzká jsme nastoupili do Olympia busu a šli kam jinam, než do Olympie. Tam jsme oběhli velmi zdlouhavě několik obchodů, obešli hriště a zase se vrátili do centra.

Já čučím hore a Meloun něco hackuje

Příští zastávka... zase Vaňkovka

No, takže jsme šli do KFC, protože Meloun tam strašně chtěl porci velmi nezdravého jídla s Pepsi.
Tak jsme tam, než se Meloun najedl, chvíli spamovali Twitter a vzájemě se fotili.

Inteligentní pohled Melouna :P

Dejv a já :/

Tamten

"vyděšený Meloun"

Po baště jsme si sedli na rozpálenou lavičku u Vaňkovky.

Cesta ještě nekončila, šli jsme k fakultě IT na Botanické a tam koukali do velké díry, kteru dělnící nedávno vykopali.
Cestou jsme šli zkrz Tyršův sad, kde opravdu nebylo jehličí. V něm jsme taky chvilku seděli a hovořili o 3 centimetrech slizu na displeji Mobilu Melounového.

Po velké díře jsme se vraceli zpět až k HLN, protože už se blížila doba odjezdů. Já, protože mi to jelo vždy XX:03, Melounovi jel poslední někdy 17:30 a Dejvovi 17:20 a pak 18:20, přemluvili mě, abych jel 18:03 a né 16:03, jak jsem měl v plánu.

Meloun se ještě rozhodl, že pošle pohled a bude závodit s Českou poštou. Pohled koupila, potom i známku a protože nebyla nikde poblíž schránka, běželi jsme za ní až k hlavní budově České pošty v Brně. Potom zase běžela k nádraží.

Zbývalo jen pár minut a tak letěla a my s ní skrz Vaňkovku na Zvonařku na nádraží a ... autobus měl 15 minut zpoždění.

Takže jsme relaxovali visejíce na zábradlí, čekajíce a myslíce, co se stalo s autobsem. Autobus nakonec přijel a my se velmi rychle rozloučili s naší milou kamarádkou.

Autobus se nezdržoval a rychle odjel a my se otočili a chvátali zpět k nádraží.
Jízdenku jsem koupenou měl, stačilo to jen cvaknout.

Vlezli jsme do hlavní budovy, tam byla půlka té velké klapací tabule vysypaná, ale na funkční půlce byl můj vlak. 2. nástupiště, kolej 3.
Vlak už přijížděl a já nemohl zaboha najít cvakátko na jízdenky. Tak jsem se ve zmatku zeptal jedné průvodčí a ta mě nasměrovala. Cvakl jsem to a hned vlítl do vlaku. Dejv zmizel v davu. Usadil jsem se a byl jsem úplně zpocený. Taky jsme chvátali.

Dejv se musel ještě vrátit na autobusové nádraží na Zvonařce a odjet. Měl na to 17 minut.

Cesta domů byla nudná a horká. Kolem Adamova jsem sledoval kopce, kudy jsem jel nedávno na kole a za chvilku Blansko. Vyskočil jsem a kvůli té jízdence jsem byl dost daleko od výstupu k mostu a autobusovému nádraží. Na přestup jsem měl 9 minut.

Nakonec jsem naskočil do už čekajícího busu a usadil se. Pustil jsem si ambient a div v tom vedru neusnul. Během chvilky jsme byli ve Sloupě a mě stačilo už jen vyjít náš známý kopeček Příhon. To je brnkačka, takže jsem byl za 5 minut doma.

Nezapomenutelný zážitek!

Příště máme v plánu s víc lidmi, někde v klidu a dopravu ,radši než nožní, šalinovou. ;)

Ignis brunensis 2012 @ Brno

Celá akce byla před necelým týdnem, vše bylo již předem naplánováno. Vyjeli jsme autem z Blanska směrem na Brno. Jeli jsme chvíli, o to dýl jsme hledali místo na zaparkování. Nakonec jsme asi po kilometru jízdy po Přehradní mezi auty a lidmi zaparkovali na vyznačeném místě. Zdálo se, že máme nejhorší za sebou.

Museli jsme ale hledat nějaké místo, kde by se daly postavit stativy. No a nakonec jsme i to našli. Byla to loučka pod silnicí a byl odtamtud skvělý výhled, jenom dole byly stromy, takže nebylo vidět přímo na vodu. To ale nevadilo, místa jsme měli totiž na loučce hodně.

Začal ohňostroj, dělali to Číňani a měli to opravdu dobré. Jenže tam nastala velká chyba přírody! Každoročně tam na ohňostroje i v tom údolí fouká, jenže ten den bylo úplné bezvětří. Jako naschvál se vytvořil z vybuchujících kulových pum dým, který kryl přibližně polovinu celého výhledu, proto nebylo z představení vidět úplně všechno.
Je to škoda, když taková maličkost, jako vítr pomůže ke zkažení ohňostroje. Každopádně jsem si to ale užil

Celý ohňostroj trval asi 30 minut, začínal o půl 12. Tudíž logicky končil o půlnoci. Po konci jsme si sbalili saky, paky a šli hledat auto. Po nějaké té chůzi jsme auto našli, naskákali do něj a  jeli zpátky. Problém nastal za chvilku na to.

Nevěděli jsme, kde přesně jsme, takže nastalo bloudění, asi 2× jsme jezdili dokola, potřetí jsme se vrátili a namísto doleva odbočili doprava. Začali jsme se dostávat správným směrem. Pak už jen doleva, doprava a doleva a už se jelo na Kuřim - směrem domů.

Jak jsme dorazili do Kuřimi, protože to tam nikdo extra nezná, zabočili jsme někam blbě a dostali se do nějaké řiti jmenující se na J. No a tak následovala asi 5km zpět do Kuřimi. Nakonec jsme odbočili správně a někdy kolem 1:12 dorazili domů. Přiznám se, po cestě kolem Kuřimi jsem usnul asi na 15 minut.

Po tom, co jsme dorazili jsem přiběhl hned k počítači a rychle dokončoval práci do školy. Byla to maličkost, ale po tomhle už člověku trochu přecházela hlava. :)
Šel jsem spát někdy kolem půl druhé a vstával v 6.50, naštěstí. Obvykle vstávám o hodinu dřív.

Na akci nezapomenu, vydařila se spousta fotek. :)

Školní výlet v pustině @ Chata v údolí blízko Ketkovic

Začalo to tak, že se naplánoval výlet v přírodě bez elektřiny a tekoucí vody. Jediná hygiena měla být řeka hned vedle chaty a pitná voda měla být teoreticky z blízké studny. Problém byl, že se vše nevědělo stoprocentně.

Vyjel jsem v 7.50 27.5.2012 ze Sloupu autobusem, jediná osoba v buse, když jsem nastupoval byla učitelka přestupující z téhož autobusu, který jen měnil trasu a zastavoval ve Sloupu.
Jak jsem se usadil, chvíli jsem čekal a pak přišla i naše třídní učitelka se svým malým psem v zavazadle.
Jelo se chvíli a vystupoval jsem v Blansku. Tam měla učitelka koupit hromadnou jízdenku. Jak jsem vstoupil do hlavní budovy, většina spolužáků už tam seděla a čekala na to, až dorazí ostatní. Tak jsem se přidal a asi 3 minuty poseděl, než jsme se vydali na vlakové nástupiště.
Jeli jsme směrem na Brno, kde jsme měli přestupovat na spoj směrem na Jihlavu. Jak jsme dorazili, stalo se tak. táhla nás malá naftová lokomotiva s dvěma vagóny. Naftová byla proto, že z 6. koleje na Jihlavu po cestě nejsou někde vedeny dráty. Jeli jsme přibližně hodinu a potkali spoustu divně zírajících lidí.
Jakmile jsme dorazili na nádraží Senorad - myslím, jeli jsme místní autobusovou linkou na Ketkovice. Byla to chvilka, asi 10 minut cesty po krásně rovné silnici (to tu nemáme).
Po příjezdu jsme rychle zamířili do obchodu, myslím, že tam byl jediný. Po vtrhnutí do obchodu nás ale zarazilo, kolik toho tam měli. Police skoro prázdné, někde pár Coca Col za 44Kč, vedle nich komínové roury za 120Kč a kolena za 60. "Tyvole, tady to snad vykradli?" honilo se nám hlavou.
Zklamaní jsme šli polní cestou do ketkovického údolí. Po cestě jsme krásně viděli Dukovanské chladící věže. Byly nejmíň 10 kilometrů daleko.
Šli jsme asi tak 5-6km pořád dolů různými zkratkami, až jsme se dostali k řece. Přes ni po mostě a po levém břehu proti toku. Dorazili jsme k brodu přímo naproti chatě.
Museli jsme to přebrodit. Řeka asi 20 metrů široká, brod měl asi 35cm hloubku.
Jakmile jsme se usadili u chaty, muselo se čekat, než dorazí zbytková zavazadla v autě a klíči od chaty. Seděli jsme na takové verandě asi půl hodiny.
Mezitím jsme zjistili, že tam není vůbec žádný signál. Tak divte se, když jsme byli mezi 40 metrovými skálami.
Dorazilo auto. Dobyli jsme se do chaty a přenosili přes řeku zavazadla k chatě.
Mohly se začít stavět stany! To byl snad největší horor výletu. Nám se ale povedlo postavit stan doslova za pár minut. Byly celkově 4 stany i se stanem učitelky. V dalším jsem spal já s dvěma spolužáky, v dalším taky 3 a v posledním, velkém stanu spali nepochopitelně taky 3 lidi, i když je určen až pro 6 osob. Poslední spolužák musel spát v chatě s holkama, protože ho ve stanu nikdo nechtěl kvůli jeho radioaktivním nohám (jsou nebezpečnější, než blízké Dukovany na pokraji exploze).
Než se dostavěly stany, kluci si všimli kánoe u vedlejší chaty. No, samozřejmě ho chytli a dotáhli, že se povozí v řece. Nasedl tam ten radioaktivní spolužák a oni ho natlačili na kraj břehu. Ten břeh byl vysoký asi 40cm. Šťouchli ho tam a co udělá kánoe, když šplouchne? Převrátí se. A to se taky stalo. Samozřejmě to nikdo nečekal, takže spolužák s mobilem a peněženkou v kapse čváchnul do vody. Byla kolem toho spousta sprostých slov a smíchu. No prostě my. :)
Dva spoluáci se rozhodli, že vylezou na tu 40 metrů vysokou skálu a taky to zvládli. Šli 45° terénem plným kamení, písku a křoví. Během pozdního odpoledne začalo pršet, ale pořád bylo teplo, takže, jak přestalo, šli jsme se podívat do vody.
Šli jsme se podívat na krásnou zříceninu hradu přímo nad  chatou. Ze skal u hradu byl úžasný výlet na okolí a Dukovany. Nahoře jsme se dozvěděli, že tam nahoru vylezli ti dva spolužáci po té strmé "cestě".
Večer se udělal oheň a vykládali jsme si vtipy. Moc jich nebylo, ale u ohně bylo dobře.
Šli jsme spát někdy mezi půlnocí a 5. ráno. Každý jinak. Já jsem třeba usnul brzo, protože jsem věděl, co nás čeká druhý den.
Vzbudil jsem se snad první ze všech. Někdy před 6. ráno. Vzbudily mne paprsky slunce na stanu. Vylezl jsem s domněním, že je nějak 9 hodin. Přivítala mě ale úžasná věc. Jako z filmu na mě vykoukla velmi hustá mlha prosvícená sluncem mezi stromy a skálami. Byl to nejneuvěřitelnější pohled za poslední dobu.
Popsal jsem to slovy: "Po vzbuzení +- 6h jsem viděl na stanu sluneční svit. Otevřel jsem a viděl něco, co moje oči snad ještě neviděly! Mlha mezi skálami, ve slunečních paprscích a mezi stromy vytvářely tyto jevy krásnou mozaiku všech ranních barev."
Bylo to snad nejlepší probuzení, co mohlo kdy nastat. :)
Druhý den jsme vstali, najedli se a vyšli směr Mohelno. Cílem naší cesty byla Mohelnská hadcová step kousek od Dukovan a následně obchod, tam jsem si koupil Vextu a Sprite, abych ukojil chutě a žízeň. Nakonec cesty čekal hostinec se smažákem a hranolkami s Kofolou. Bylo to skvělé.
Zamířili jsme zpět k chatě, bylo to několik kilometrů. Výlet byl skoro na celý den.
Do večera jsme toho moc kromě opékání párků nestihli. U ohně jsme si vyprávěli všemožné zajímavosti z výletu a nakonec šli spát. Noc byla velmi rušná.
Vstávali jsme něco kolem osmé ráno. Moc jsem se nevyspal. Začali jsme brzy balit stany. V našem byl velký bordel (nepořádek ;]). Za hodinku bylo vše sbaleno a začali jsme uklízet. Přípravy domů trvaly asi 3 hodiny. Poté jsme vyrazili.
Ši jsme zase těch 6 kilometrů do Ketkovic pořád do kopce. Nakonec jsme živí dorazili na zastávku a busem dojeli až na vlakové nádraží.
Vlakem jsme jeli šťastní z dostatku signálu směrem k Brnu. V Brně jsme strávili asi hodinu, takže jsem hned zamířil k Vaňkovce. Po pořádném jídle a zmrzlině jsme vlezli do vlaku směrem na Blansko.
V Blansku jsem nečekal, měl jsem 10 minut do busu, tak jsem tam došel, už tam stál. Hned jsem naskočil. Po cestě jsem se nudil a pekl horkem.
Ve Sloupu jsem byl někdy o půl 4. odpoledne. Sestra na mě již čekala kvůli zavazadlům. Ty byly již umístěné ve vestibulu školy, takže jsme se tam dobyli a zavazadla vzali. Já jsem si koupil Vextu - svou drogu - a ledovou tříšť a splnými rukami jsme chvátali do koce - domů.
Doma jsme se koukali na fotky a celkem jsme se smáli. Do teď mě z toho bolí nohy a rád na to vzpomínám.

Díky pančelko za vydařený výlet. ;)

Podolská pouť @ Brno, Podolí

Fotky dodám posléze... díky; text v rámečku jsou tweety, které byly psány v době akce.

O víkendu 19.-20. května jsem byl na pouti, samozřejmě s rodinnými příslušníky.
Tato akce se koná každý rok, když je pouť. Ubytovaní jsme byli též u rodinného příslušníka. U babičky. :)

Vyjeli jsme kolem 9. hodiny ze Sloupu a někdy v 11 hodin jsme se již blížili známou trasou do Podolí.
V Brně na náměstí Karla IV. jsme se sešli s druhou sestrou, která to měla po cestě, takže byla 'srážka' domluvena.
Hned, jak jsme dorazili na místo, bylo kolem čtvrt, možná půl dvanácté (poledne, samozřejmě). Přivítala nás babička s větou: "Jéé, vy jste UŽ tady?"
Celý den, až do večera jsme v podstatě moc nestihli, pouze nějaké ty karty (cikán) při hokeji Česko vs. Slovensko.

@zZatnaktel: Nemohu napsat #nudaVBrne, protoze tady s @rionka #rofl'ujeme celou dobu! :-D

^ Mezi tím vším jsme s druhou, starší sestrou různě twítovali a smáli se u toho.
Se sestrami jsem se šel za chvíli podívat na pouť, večer, kdy všechno blikalo a vypadalo to vše tak nějak jinak. Žádné davy lidí a žádné stánky... zatím. Vyfotili jsme několik fotek, prošli si to a nakonec šli na auta - asi jedna z posledních fungujících atrakcí ten večer... Tam jsme se vyřádili a pak jsme se začali vracet pomalu zpět.
Večer, teda, skoro v noci byla zábavná atmosféra. Chtěli jsme hrát prší, jenže nikdo z nás nevěděl přesná pravidla a proto jsem začal googlit. Našel jsem divná pravidla, ale to nevadilo. Vymysleli jsme si svoje a hráli to tak do 2 do rána.

@zZatnaktel: Neubehlo dlouho od legendarniho nekonecneho karbanu s @rionka #roflNight

Druhý den, v neděli ráno jsme se najedli a  odpoledne vyšli všichni na pouť. Tam jsme se náhodou setkali s vzdálenějšími příbuznými, něco nakoupili, projeli se na atrakcích a stavili se u stánků. Do toho...

@zZatnaktel: To se takhle jednou vydate na pout s @rionka a dopadne to takhle. : #ultrarofl http://twitpic.com/9ncysi

Ano, sestra si koupila dva koníky, růžového a modrého jednorožce s křídly. Musím říct, že jsem se smál potom celý den.
No a pak nastala chvíle, kdy jsme se museli sbalit a nachystat se na odchod. Na zastávce Mifkova, odkud byla pořízena taky fotka výše jsme se se sestrou rozloučili a každý šel svým směrem.

Domů jsme se dostali za šera, kolem 21. hodiny s hlavami plnými zážitků a humoru. Byla to velmi vydařená akce.  ;)

První kroky

Takže dnes jsem založil nový blog týkající se věci, jako je cestování. Pod slovo cestování zahrnuji vše, o čem stihnu a dokážu napsat.

Budu sem blábolit o veškerých krásných místech, která mě, jako milovníka přírody a architektury zaujala.
Vše bude doplněno fotografiemi, bude-li to možné.
Tento blog nebude sloužit jen jako "můj milý deníčku, dnes jsem byl u sousedů na grilovačce", ale jako pamětihodnost a možná takové doporučení míst, kam byste se mohli třeba podívat.

Proto cestování zdar. V brzké době se bude konat několik akcí a doufám, že tyto blogýsky o ně neochudím. ;)